Giorgio Romiati a Carlotta Prosdocimi 

Mezi nejvýznamnější rekultivátory dolní Piave, kteří se osobně starali o panství, dnešní Porto Santa Margherita, patří dr. Giorgio Romiati spolu s manželkou Carlottou Prosdocimi. Dr. Romiati se narodil v Padově v roce 1870 a poté, kdy v roce 1899 promoval na medicíně, byl  svým otcem pověřen správou rodinného statku, který zahrnoval bažinaté pozemky podél  pobřeží, vpravo od ústí Livenzy, mezi Brianem a Eraclea. Oženil se s Carlottou Prosdocimi z  Vicenzy a pár se přestěhoval do Caorle. V letech před první světovou válkou Dr. Romiati zahájil práce na rekultivaci močálů, aby kvůli konfliktu nemusel zastavit svůj majetek. 

Giorgio Romiati a Carlotta Prsodocimi
Giorgio Romiati a Carlotta Prsodocimi

Během první světové války byl lékař Giorgio Romiati zařazen jako důstojník do hodnosti  kapitána a po porážce Caporetta, když se fronta stáhla na linii Piave, se stal protagonistou  špionážních akcí v nepřátelském táboře. Území Caorle se ocitlo v oblasti operací rakousko uherské. Protože dokonale věděl, jak se pohybovat mezi kanály v bažinatém  terénu, hladce pronikl za nepřátelské linie za účelem předání informací italskému velení III. armády. Spolu se skupinou odvážných, kteří si říkali „Mladá Itálie“, vstoupili do údolí Caorle a předstírali, že jsou běženci z italských zajateckých táborů a zoufale potřebují jakoukoliv obživu.  Neohrabaný vzhled a špinavé oblečení jim pomohly v záměru, i s přispěním místního  starosty Caorle, který jim poskytl dokumenty s potvrzením o očkování proti malárii. Takto maskovaní a vybavení dokázali odvážně proniknout do nepřátelských zadních linií, až do oblasti  Udine a ukrást důležité informace rakousko-uherským vojákům. Jako základní tábor používali  rybářskou chatu poblíž laguny, odkud se mohli rychle přesunout na pobřeží a doručit  shromážděné informace italským hydroplánům, které mohly nerušeně přistát. Jejich způsob  fungování zahrnoval pohyb ve skupinách po dvou jednotkách. Giorgio Romiati pracoval s mladým Mantuanem, poručíkem Meazzi. 

Díky doklady, které předal starosta Caorle, je nepřátelští vojáci znali pod falešnou identitou Augusto Cibin a Eugenio Fleborea. Pod záminkou zoufalství, že přijmou jakoukoliv práci, získali jako rolníci, za odvedenou práci, jídlo a přístřeší v chatě na příkaz  Rakušanů. Za deset dní se jim podařilo nejen odhalit četná tajemství, ale také ukrást důstojníkům dokumenty a v noci 28. srpna uprchnout. Po rychlém útěku kanály močálu se dostali na pobřeží, kde na ně čekal hydroplán, který je bezpečně dopravil do Benátek. Dr. Romiati se mohl znovu shledat a obejmout se svou ženu Carlottou. 

Po válce se manželé vrátili na své panství. Spolu s Giorgovým bratrem pokračovali v práci na rekultivaci bažiny u ústí Livenzy. Celá oblast byla za krátkou dobu vybavena nejmodernějším  zařízením art drenážními systémy, silnicemi, elektrickým vedením, zavlažovacími a sanitárními systémy. Kromě toho, že byl Romiati lékař, také zásadně přispěl k boji proti malárii, která  postihla údolí. 

Jeho manželka Carlotta Prosdocimi bal vášnivá a úspěšná malířka. Akvarelem zachytila krajinu  okolo Brianova panství, podél řeky Livenza Morta, kanálů Commessera, Revedoli v údolí  Altanea. Vymalovala také interiéry kostela Santa Maria degli Angeli, postaveného manželským párem v roce 1932. Kostel je zasvěcen S. Maria degli Angeli a nachází se v okolí Brianova kanálu  ve Valle Tagli nedaleko rezidence Romiati. Skládá se z krásného sloupoví převyšovaného lunetou,  kde je vytesána Panna Maria mezi dvěma anděly a na severní straně má malou zvonici. V blízkosti kostela, podél kanálu, dosud stojí casoni, rybářské chýše, kde se Ardité utábořili  během svých misí. Za druhé světové války dr. Romiati, přestože mu již bylo sedmdesát let, se stále odlišoval hrdinskými činy. Byl povolán do služby lékaře pod vedením vojenské nemocnice v Pordenone. Zachránil mnoho zajatých vojáků a vězňů před deportacemi tím, že je ukryl nebo jim poskytl  dokumenty.